Bilancování koncem r. 2019 od Marie

Projekt Kázání na Hoře vychází na CD

(17.12.2019 Marie Dos Santos Samek)

Do konce roku 2019 zbývá jen málo a mnozí z nás se neubrání bilancování - co tento rok přinesl? Co vzal? Co dal? Co bylo v tomto roce v mém životě nejvýznamnější? Jakožto nadšená hudebnice považuji za jeden z největších úspěchů na svém pracovním poli skutečnost, že oratorium Kázání na Hoře, jehož se účastním jako klavíristka a varhanice, získal konečně svou hmatatelnou podobu ve formě studiové nahrávky. Když mi v pondělí 4. listopadu přinesl autor skladeb Marek Šlechta USB s hotovou nahrávkou až domů a já jsem tak měla příležitost poslechnout si první plody několikaleté tvrdé práce, moje radost byla veliká. Cítím tedy potřebu představit náš projekt veřejnosti a zavzpomínat na všechno, co tomuto slavnostnímu okamžiku předcházelo.

Vidím ten lednový večer roku 2015, jako by se to stalo včera. Tehdy jsem ještě studovala - dosti
neúspěšně - Pražskou konzervatoř a vystupovala jsem se svými autorskými písněmi v jednom
pražském klubu. Shodou okolností (nebo vedením Prozřetelnosti?) se toho večera přišel na mé
vystoupení podívat Marek. Ačkoliv mi tenkrát vytýkal jistou nesmělost, moje hudba ho oslovila a
rozhodl se nabídnout mi svůj projekt. Zpěvačku prý už má, slečnu Martu Ženatou. Oslovil ji, stejně
jako mě, na koncertě. Marta písně z oratoria již umí a čeká jen na vhodného klavíristu. Poslechla jsem si tedy nahrávky, prošla noty, řekla ano. K nacvičování skladeb jako takovému ovšem došlo až po skončení mého studia na konzervatoři v létě 2015.


15. října téhož roku jsme měly s Martou historicky první koncert - uvedení projektu v dnes již
neexistujícím knihkupectví Brána v Ječné ulici v Praze. Po tomto vystoupení započalo dva roky trvající období sbírání zkušeností na podiích - nebo lépe řečeno před oltáři mnoha kostelů Prahy i dalších českých měst. Nebudu zde pochopitelně jmenovat všechny koncerty. Ráda bych ale vzpomněla na několik, které považuji v souvislosti s úplnými začátky naší spolupráce za významné. Bylo to adventní vystoupení ve Škvorci a Úvalech, předvánoční koncert v kostele Československé církve husitské pod Vyšehradem, koncert v Čelákovicích, který jsem si nadělila k šestadvacátým narozeninám (a také jsem ho zařadila do programu své narozeninové oslavy a přijela na místo spolu se svými nejbližšími), ale také vystoupení v Mladé Boleslavi v září 2016, kde s námi poprvé hrál i můj nynější manžel, Devanil Dos Santos, a v listopadu téhož roku koncert v Domově sv. Karla Boromejského. Poslední zmíněný koncert byl zajímavý tím, že přestože jsme hrály pro skromné publikum co do počtu lidí a navíc Marta byla ten den nemocná, podařilo se nám podat skutečně skvělý výkon. Zčásti to bylo dáno atmosférou tohoto jedinečného místa, která nás uchvátila, zčásti také zvláštním vědomím, že koncert je živě vysílán do jednotlivých pokojů těm, kteří nemohou přijít osobně. Myslím, že to bylo právě tam, kde jsme dospěly k poznání, že Kázání na Hoře bude pro nás znamenat něco víc, než jen další pracovní nabídku.

Měsíce plynuly, a my jsme pokračovali v započatém díle. Poznávali jsme nová místa a komunity (hráli
jsme např. pro Afroamerickou komunitu God's Church v Praze), hledali jsme lidi, kteří budou ochotni
nás na této cestě doprovázet, seznamovali jsme se s Božím Slovem i se sebou navzájem více do
hloubky. Ano, nezřídka docházelo k vyhroceným situacím, nejistotě, co od sebe navzájem a od sebe
samých můžeme očekávat, strachu, pocitu, že "už to fakt nedám", ale perla může vzniknout jedině
z bolesti. A první perly našeho pokladu se začaly vynořovat již v květnu 2017 v podobě německého
Kirchentagu, kam se Kázání na Hoře též dostalo. Byla to, alespoň pro mě, první zkušenost zcela
samostatného hraní v zahraničí. Do Německa jsem se jako interpret sice již dostala během svého
studia varhanní hry, tentokrát ale za mnou nestála ani škola, ani žádná jiná organizace, která by se
starala o ryze praktické aspekty cesty. Dodnes tedy některé zážitky působí na Martu a na mě spíše
úsměvně, přestože nám tehdy v Německu opravdu do smíchu nebylo. Nakonec jsme ale - i díky
podpoře mého muže a mého tatínka - všechny obtížné situace nějak ustáli a když se dnes dívám na
záznamy z koncertu v kostele v Magdeburgu, jsem vděčná, že jsme takovou příležitost dostali a
zároveň hrdá, že i přes všechny organizační peripetie, nevyspání a nejistotu jsme dokázali hrát tak,
jak jsme nejlépe dovedli. Druhý koncert ve Výmaru nám rovněž přinesl zajímavou zkušenost, a sice
provedení Kázání na Hoře na venkovním pódiu na náměstí.

Krásným vyvrcholením roku 2017 pro Kázání na Hoře pak byl Festival duchovní hudby v Praze, v jehož rámci jsme vystupovali v krásném prostředí chrámu sv. Mikuláše na Starém Městě. Interiér tohoto chrámu vyniká neobyčejnou nádherou a vystoupení v tak úžasných prostorách, navíc uprostřed horkého červencového dne, pro mne patří k vůbec nejkrásnějším zážitkům, které jsem ve spojení s tímto projektem prožila. A byl to právě tento koncert, po němž vyvstala v našich myslích idea natočit CD.

Následující rok jsem koncertovala z rodinných důvodů pouze třikrát, přesto se vývoj Kázání na Hoře
nezastavil. V květnu jsme s Martou provedly oratorium v rámci Noci kostelů v Evangelické církvi
metodistické v Ječné ulici v Praze, v září následoval koncert ke stoletému výročí ČCE v Pardubicích.
Tohoto koncertu se Marta nemohla účastnit, proto přibyla do naší sestavy druhá zpěvačka, Míša
Sablíková, kterou jsem poprvé doprovázela právě zde. Společně jsme si zahrály ještě jednou na adventním koncertě v Děčíně.

Po tomto koncertu již bylo vše připraveno k "prvnímu velkému milníku" naší cesty, tedy nahrávání,
kterému jsme de facto zasvětili celý rok 2019. Točili jsme daleko od Prahy, v klidném prostředí, já
v pokročilém stupni těhotenství, Marta po dlouhé nemoci. A byly to právě tyto nádherné skladby,
které nás pozvedaly na duchu ve chvílích únavy a dodávaly sílu dojít až k cíli.

Když píšu tyto řádky, jsem sama překvapená, kolik jsme toho stačili společně absolvovat a věřím, že
to nejkrásnější teprve přijde. Jsem si téměř jistá, že se Marek nevěnoval pouhému "psaní skladeb", že byl inspirován samotným Bohem. Kázání na Hoře se zrodilo v nové, hudební podobě, žije svým
samostatným životem a já jsem ráda, že mám to velké štěstí a mohu být součástí tohoto velkého
požehnání. Až se k vám někdy dostane naše CD, výsledek naší společné práce, moc bych si přála,
abyste se někde mezi těmi čtrnácti písněmi a čtyřmi varhanními skladbami potkali přímo s božským
Autorem tohoto poselství, s Ježíšem.

Marie Dos Santos Samek